V příspěvku můžete nahlédnout do chodu tábora z pohledu účastníků, kteří psali každý den svoje paměti z uplynulých akcí či zážitků.
Den I. (2. července 2023)
Dne 2. 7. 2023 jsme na skautském táboře vstávali v 7:30. Ráno jsme pracovali a dali si snídani. Pak jsme dodělávali práce a jeli do kostela do Pyšle. Z kostela jsme dojeli a rovnou jsme začli pracovat. Pak přijeli vlčata a začali se zabydlovat. Pak jsme pracovali a začali Ježci připravovat dřevo na oheň na zahajovací oheň. Pak byl oběd. A zase se pracovalo. Pak byla večeře, nástup a šlo se na zahajovací oheň. Pak na chvilku se sehrála scéna na CTH a rozdělení do týmů. Pak byla modlitba a vlčata šla do stanů a byla večerka.
Tom Kuřátko – Delfínek
Den II. (3. července 2023)
Ranní program neboli rozcvička a nástup jsem přeskočil, protože jsem byl ve službě. Probuzení bylo krásné, neboť mě do služby probudil Repův libý hlásek, protože hlídka selhala. Nastoupil jsem do služby a zjistil jsem, že nevím, kdo je se mnou ve skupince, takže jsem obcházel stany a hledal. Našel jsem jenom Toma H. Na snídani byl chleba posypaný sýrem, takže práce nebylo tolik. Z nástupu jsem nic nevěděl, ale přečkal jsem 1. dopolední blok v kuchyni, což znamenalo žádné táborové práce pro mě a moji skupinku. Potom byla svačina a myslím, že byly nektarinky a následovala etapa CTH, která se tvářila nevinně, neboť jsme na začátku rozdělili k nějakým dovednostem a ty se učili. Pak nám zničili stromy a dostali jsme šifry a chodili podle těch šifer a do toho nás honili fake nazgûlové (nevím, jak se jim říkalo; stíny – pozn. redakce). Pak jsem šel chystat oběd, na který bylo rizoto a DUZP. Poledňák jsem strávil umýváním nádobí a posloucháním Toma H. (PS: nic zajímavýho). Po poledňáku byly kroužky a vybral jsem si „Stavíme s Bořkem“, což je nejlepší kroužek. Bohužel se ke mně přidal Tadeáš a Tom P., ale společnými silami jsme začli stavět naši věž s bránou. Pak byla sváča, což byl rohlík s jogurtem a potom byla adopce stromků. Každý si měl vybrat stromek, pojmenovat si ho, změřit si ho a otrhat trávu i zalít. Pak na večeři bylo málo párků, následně večerní nástup, večerní modlitba a pro vybrané jedince vycházka do lesa se zelenou šňůrkou a skautským šátkem.
František Macharáček – Olej
První dopoledne vlčata nosila klacky a klády, aby je skauti mohli nařezat a pak odnést do kuchyně. Druhé dopoledne bylo CTH. Nejdřív jsme šli uctívat strom světla a strom noci. Pak jsme se vrátili a mohli jsme se něco dozvědět. Pak napadli černé přízraky stromy světla a noci. Pak ho zničili a utekli. Pak jsme se pohádali. Pak jsme hledali silmarily. Přišli jsme jako první a našli jsme zničenou pevnost a mrtvolu. Pak jsme šli na oběd. Potom byly kroužky, ale jenom pro skauty. My jsme se šli koupat. Pak byla svačina a po ní byla adopce stromků. Pak byla večeře a pak nám Filip četl příběh a potom byla večerka pro vlčata a my jsme šli spát.
Adam Jüthner
Ještě přikládáme jednu z básní vytvořenou Jonášem Němcem – Jonym na etapě:
Smutná se stála událost,
všechny elfy popadla zlost,
umřel nějakej elf s truhlou,
po úmrtí s tváří prohlou,
Fëanor se málem složil,
protože úmrtí nikdy nezažil,
napsal jsem mu smuteční list,
Silmarily byly hezčí než ametyst,
baladu jsem skončil,
a elfa bych s truhlou pohřbil.
Den III. (4. července 2023)
Ráno bylo standartní: byl budíček a rozcvička a pak čas na úklid a vyčištění zubů. Pak byla ranní modlitba s antifonou a žalmem. Na snídani byl chleba s čokokrémem, kterého bylo málo i když na snídani padlo 7 chlebů. Pak byl nástup, kde se vyhrocovalo zašívání kapes a přálo se Pepovi R. k narozeninám. Po nástupu bylo bodování a zapomněl jsem, že přijel Vojta Potáček, který bodoval, náš stan prošel s 9 body pro každého. Pak byly táborové práce, kde bylo dřevo. Na svačinu byl banán a po svačině byla etapa CTH, kde jsme se pokoušeli získat labutí lodě, abychom se dostali do Středozemě. Bohužel to nešlo po dobrém, tak jsme museli vymlátit nějaký město na vodě (Alqualondë – pozn. redakce) a ty lodě šlohnout a pak jsme dostali nějaký varování od posla z Mandosu či co. No a pak byl oběd, na který byla zelňačka a čína, takže mňamka. Plus se rozjel obchod s kartičkama (letošní exkluzivní táborová hra napojená na CTH – pozn. redakce). Potom byly družiňáky, kde se plánovaly jednodeňáky, ale u nás se chvíli plánovalo a pak jsme začli plnit stezky a to ve velkém. Pak byla večeře a to si nepamatuju, co bylo, pak byl nástup, modlitba a večerka pro vlčata, ale skauti měli další CTH a šli jsme k Valdíkovskému rybníku a tam jsme měli hlídat lodě. Vše šlo dobře, ale až začli hlídat NPCéčka, tak nám ty lodě podělali (ti, co hlídali), pak jsme to ráno zjistili a šli jsme zpět do tábora.
František Macharáček – Olej
Den IV. (5. července 2023)
Ráno jsme se probudili s pocitem, že nám někdo vzall lodě. Minulého dne jsme totiž dostali úkol je hlídat, ale to se nám nepovedlo (samozřejmě v CTH). Sbalili jsme se a vydali jsme se na 5-minutovou cestu do tábora. V táboře na nás snídaně nečekala, tak jsme se vybalili, pak nabalili, uklidili si ve stanu. Na snídani bylo pomazánkové máslo s čajem a už se táborem rozléhalo první pískání. Na nástupu nám řekli o očekávaném jednodenním výletu. Hned po nástupu jsme se ve krojích vydali do Zahrádky na mši. Byl totiž svátek Cyrila a Metoděje. Nějakej „ptáček“ měl první svaté přijímání + 10 min. Hned po mši jsme obrali občerstvení a vydali se na cestu. Ze začátku vše vypadalo nevinně, ale pak přišlo utrpení. Tuto cestu popíšu 2 slovy: „Au, žbluňk.“ Dlouho jsme se brodili cestou plnou kopřiv, utrpení a vysoké trávy, ale všechny cesty někam vedou (kromě téhle). Ale abych byl upřímnej, nezažil jsem lepší chvíli, než když jsme došli na hráz a Jirka na dlouho pokládanou otázku „Dáme oběd?“ odpověděl „Ano.“! Takže jsme si dali chleba s májkou a neočekávaným čokokrémem a šli jsme dál samozřejmě kopřivama a těsně před tím, než jsme vešli do šlehonohače, Veverka řekl legendární větu: „Kámo, já to nedávám, asi si sundám gatě.“ Když jsme se začali blížit k táboru, začlo pršet a pršet, no prostě krása, úplně promočení jsme došli do tábora a po ohlušujícícm pokřiku jsme si vyvěsili věci a čekali na jídlo. Jídlo přišlo, byl ptáček s knedlíkama. Bylo to dobrý a pěkně najezený jsem se vydal umývat nádobí. Nádobí naštěstí moc nebylo, takže jsem to měl rychle za sebou a měl jsem čas dopsat tenhle zápis a zahrát si fotbal. Za chvíli už se zvonilo na večerní modlitbu a bum jsme ukončili další dobrodružný den.
Kryštof Komosný
Den V. (6. července 2023)
Ráno byla společná rozcvička, při níž jsme se dozvěděli, že začíná výzva „Tulkasův oheň“, která spočívá v tom, že za cvičení ve volném čase budeme dávat zápalky do ešusu a při závěrečném ohni se tyto zápalky spálí na hranici. Dopoledne byl družiňák, ve kterém jsem se s Ostřížema učil dělat vázanou stavbu a začali jsme stavět katapult ze dřeva. Po svačině byla etapa CTH, ve které jsme šli z Valinoru přes Helcaraxë do Středozemě. Etapa probíhala tak, že jsme měli v okolí tábora posbírat na místech označených na mapce víčka od zavařovaček. Jedno místo měli většinou dvě skupinky a kdo tam přišel dříve měl 3 víčka, kdo později měl víčka 2. Celkově jsme mohli získat 9 víček. Kamkoliv jsme šli, museli jsme mít s sebou podlážku, na které byla sklenice s vodou, která se nesměla vylít. Když se voda vylila, museli jsme jít zpět do tábora pro novou. Na cestě jsme také mohli narazit na skřety, kteří nás mohli zabít (naštěstí měli stejně životů jako my). Když byl někdo zabit, musel se jít oživit do tábora a pak jít sám za svou skupinkou (s výjimkou vlčat). Když skupinka vybrala všechna svá místa, musela dojít na místo, které symbolizovalo Středozem. Moje skupinka hledala zásoby (víčka) u ohniště, načež se ukázalo, že zásoby jsou v dubovém hájku. Pro další zásoby jsme šli k Mrhovci a museli jsme obejít spícího skřeta. Pro poslední zásoby jsme šli na ostrůvek na spodní louce. Bohužel nám to trvalo trochu déle, jelikož jsme jednu čáru na mapě pokládali za cestu a ona to byla vrstevnice. Pak jsme se ale zdrželi hledáním mečů, co jsme ztratili a k Středozemi jsme došli později. U Středozemě byla velká bitva na jejímž konci jsme osvobodili Maedhrose, který nám řekl, že Fëanor je mrtvý. Bitvy se zúčastnili všechny skupinky, až na skupinku Vojty Ullmanna (Fingon – pozn. redakce), které někdo jedny zásoby vzal. Po obědě, na který byla sekaná, a poledňáku byly kroužky (pro skauty) a kolečka (pro vlčata). V kroužku kuchaře, do kterého chodím, jsme měli rozdělat oheň z mokrého dřeva (naštěstí na slunku uschlo) a poté jsme udělali plněné brambory a kaši z brambor a kečupu. Vlčata zase v jednom kroužku modelovala z hlíny. Ve volnu někteří vyráběli mouku na chleba a já si zašíval kapsy u krojových kalhot, protože mi to nakázal Filip. Také jsme se dozvěděli, jaké budou role v CTH (bylinkář, hvězdář a magič) a měli jsme si je rozdělit. Po nástupu a vlčecí večerce ještě někteří dodělávali chlebové placky do CTH a já jsem se snažil vyrobit mouku, což jsem nestihl. Dnes také Krykyn dostal kvůli horku a náročnosti etapy pro vedení úpal.
Vít Janík – Víťa
Dne 6. 7. 2023 na táboře byly bramborové hrátky: škrábali jsme brambory na oběd. Družinový program: my Ježci stavěli bunkr. Etapa CTH: nosili jsme víno na podlážce a ke konci byla bitva o Středozem. Kroužky: já chodím do kroužku Ve zdravém těle, zdravý duch. Šli jsme se vykoupat a potom jsme přeplavali rybník. Vrátili jsme se zpět do tábora a šli is zahrát volejbal. Pak jsme si chvíli kopali. KONEC.
Kryštof Zaplatil a Vojta Hladík
Den VI. (7. července 2023)
Ráno jsme vstali za doprovodu trubky a zjistili jsme, že táborovej je Týpko. Vybrečeli jsme se a šli na rozcvičku. Po rozcvičce jsme měli čas na uklízení a chleba se sýrem jako snídani. Nástup byl čas uvědomění pro to, že se jde pracovat a radši jsme začli. Na svačinu byl banana a pak byla etapovka. Kvůli vysokému zapálení do hry všichni zapomněli na oběd a až se zařval konec všichni si najednou vzpomněli. Oběd přišel též jako všechno ostatní a byly těstoviny se sýrovou omáčkou a masem. V odpoledňáku nám Jožka znemožnil hlídat z jídelny (přidělal nástěnku) a po odpoledňáku byla oddílová hra s názvem MONOPOLY? a byla fajn. Naší nedočkavost do rybníka jsme zpomalili svačinou a pak jsme se šli promáchat v silnicích. U rybníka jsme se též rozloučili s Matoušem a honem pro ty langoše všichni byly tak nedočkaví, že si z nich Týpko vystřelil a dal 1. pískání. Hladoví se všichni převlékli a po nástupu konečně přišla ta věc pro kterou má smysl ještě žít: LANGOŠE. No, abych shrnul konec dne, tak už se nic special nestalo a unavení jsme se konečně dali spát.
Kryštof Komosný
Ráno na táborových pracích vlčata sbírala odpadky a hrabala posekanou trávu. V etapě jsme stavěli osadu. Na oběd byly těstoviny se sýrovou omáčkou. „Monopoly?“ byla hra, ve které jsem se učili obchodovat a domlouvat se (neboli mít kšeft). Jídelníček: snídaně: chleby s pomazánkou, oběd: těstoviny se sýrovou omáčkou, večeře: langoše. Ještě jsme se šli vykoupat, byly jsme tam cca 30 minut. V noci měl Ereinion noční hlídky.
Vojta Hladík a David Sapák – Dave
Den VII. (8. července 2023)
Tento den zněl budíček, který zpíval Jožka, protože byl „táborový“. Po budíčku byla snídaně. Byl chleba s čokokrémem, se sýrem nebo s marmeládou. Po snídani byl „Pokec s instruktory“, kde jsme si povídali o rádcácích (a dalších akcích) jako třeba Mosty přes Jarugu, Help a tak dále. Nejzajímavější byl Help, který byl nejspíš o tom, že spadne letadlo a vy máte zachránit zraněné a odtáhnout náklad. Pak byla svačina, na kterou byly jablka. Po sváči byly družiňáky, kde jsme si s Jiráskem povídali o stezkách, slibu, zákonu, obecně skautingu. Na oběd byl mexický guláš. Po obědě byla oddílová hra s názvem Titan. Hráli jsme ponorky a pexeso. Na 2. svačinu byl tradiční dezert ČOKOLÁDOVÝ. Dlaším programem byla očista mužstva, kdy se začínali umývat vlčata. 17 vlčat se umývalo 2 hodiny a na některé nevyšla řada, kvůli nadcházejícímu nástupu. Na něm se vrátili starší skauti ze spanilé jízdy. Na závěr dne byl buřťák za jídelnou. Po večeři byla klasická modlitba a poté večerka (a ještě asi noční hra).
Jonáš Němec – Jony
Den VIII. (9. července 2023)
Probudili jsme se do krásného dne. Byli jsme rádi, když jsme zjistili, že není rozcvička, tak jsme šli na snídani. Byly výborné buchty. Pak následoval družinový program. Na družinový program jsme šli kolem posedu přes louku na silnici kreslit křídami. Pak jsme šli zpátky na svačinu. Na svačinu byly opět buchty. Odpoledne jsme jeli autem k holkám na mši a zpátky jsme jeli vlakem do tábora na večeři. Na večeři byly chleby s máslem a se salámem.
Vojta Škarohlíd – Žrout
Ráno jsme vstali a zaradovali jsme se, protože nebyla rozcvička. Na zazvonění se všichni seběhli ke křížku, pomodlili se a začli vlčácké závody „KDO SI VEME PRVNÍ BUCHTU“. No na snídani byly už dříve zmiňované buchty s kakaem. Pak si stačilo jen uklidit a převléct se do kroje. Po nástupu bylo bodování a pak družiňák, kde jsme začali stavět balistu na papírové koule a zároveň jsme dokončovali očistu mužstva. Družiňák trval oba dopolední bloky a poté následoval oběd – smažák s hranolkama. Nemůžu tomu nic vytknout, jen že pocit sytosti přišel o půl hodiny později, takže na odpolední túru do holčičího tábora (kvůli mši samozřejmě) si někteří dost užili. K holkám jsme dorazili úspěšně a mše proběhla z části úspěšně. Po mši jsme holkám pomohli s lavičkama a už se provedla vlčácká akce „KDO SI VEME PRVNÍ JABKO“, pak jsme došli do Studence na vlak, který nás dovezl do Kojatína. A pak zpět do tábora na osobní volno. V osobáku jsme měli možnost porazit skřety a zahrát si hry a než se všichni nadálli, už se zvonilo na večerní modlitbu a následovala večerka pro vlčata. Po večerce se konal nálet chroustů a následovala imaginární večerka pro skauty. A dal se celý tábor po dlouhém dni spát.
Kryštof Komosný
Probudili jsme se do krásného slunečního dne s trochu posunutým budíčkem, takže jsme se i trochu prospali. A aby to podpořilo naše nadšení ze dne, tak kvůli tomu, že byla neděle, nebyla rozcvička. Po vyřízení ranní hygieny a počátečním volnu následovala snídaně v podobě buchet od našich maminek , kterých byla tolik, že se museli dojídat i na svačině. Den pokračoval nástupu a pak družinovým programem, kde jsme měli v plánu zkonstruovat balistu, na jejíž výstavbu jsme šli k lísce a nacházející se až místech bývalého etapáku. Zde jsme si vybrali hodně urostlé větve a vzali jsme je do tábora, kde jsme je zaoblili. Jak už jsem zmínil buchet bylo hodně, a proto nás čekaly i na svačinu. Jak už jsem zmínil buchet bylo hodně, a proto nás čekaly i na svačinu. Až jsme se dostatečně zasytili (bylo jich tolik, že sis jich mohl brát kolik si jich chtěl), šli jsme pokračovat v naší rozdělaný práci. Okolo poledne, jak to bývá obvykle, zazvonil zvonec svolávající celý tábor k modlitbě před obědem. Na oběd se podával smažák s hranolkami, jak už z názvu vyplývá, bylo to opravdu těžké jídlo. Nejen, že bylo pro naše břicha obtížné zpracovat tento vydatný pokrm, ale i to zůstalo po něm – promaštěné hrnce, se kterými jsme zápasili celý poledňák, ba i více času. Okolo půl třetí jsme se měli vydat na mši za holkama do Studence. Já se však tohoto pochodu nezúčastnil, jelikož jak už bylo řečeno výše, nám umývané nádobí sebralo více času, než se čekalo, a tak jsme vyrazili až o hodinu později na kole. Hned v první fázi cesty v Kojatíně jsem se vysekal, když jsem nesprávně vyhodnotil a situaci u příkopy a místo toho, abych sesedl z kola a obešel to, tak jsem na ní najel plnou rychlostí v domnění, že to přejedu raz dva, a vysekal jsem se. Naštěstí se incident obešel bez většího zranění. Já se otřepal a jeli jsme dál. Dorazili jsme, chvilku jsme poseděli, starší 18 podepsali pofidérní dvoustránkový dokument o bezinfekčnosti a začala mše. Během mše se podařilo Veverkovi prokecnout při plnění Třech orlích per. Nejvíc bizarní ovšem bylo to, že ihned, co se prořekl, tak při popřání pokoje mu potřásala rukou polovina tábora. Po mši jsme si dali jablka, se kterými jsme šli nejdříve do spodní části tábora a pak, kvůli tomu, že nechceme během jídla být v blízkosti 26, jsme se přesunuli zpět. Pak naše kroky směřovaly k nádraží ve Studenci, odkud nás vyzvednul vlak, který nás vysadill v Kojatíně. V táboře jsme se převlékli, na večeři si dali nášup smažáků ještě z oběda a ti, co měli velký hlad se sundali chlebem se salámem. Ty smažáky, které ještě zbyly (bylo toho fakt hodně) byly vyhrazeny roverům či hlídce.
Jan Mergl – Banoš
Den IX. (10. července 2023)
Ráno nás probudila píseň v podání Jožky a Jiráska. Poté jsem si uklidil a převlékl a vyčistil zuby. Na snídani byl chleba s paprikou a nějakou pomazánkou, bylo to dobré, ale stihl jsem jen 1 chleba. Poté následoval ranní nástup a po nástupu etapa CTH. V etapě CTH jsme měli ubránit vlajky a postavit opevnění kolem nich. Po příchodu prvních skřetů jsme je vpustili do námi hlídaného území bránou, protože by nám za chvíli došly šípy. Po chvíli boje se ukázali různí skřeti a došli i balrogové. Ve vřavě se jeden skřet rozhodl uhánět k hradbě jedné vlajky a zničil ji petardou. Hradby jsme opravili a skřeta zabili. Poté se ukázal i samotný Melkor/Morgoth a pobil část naší armády a v poslední vlně se ukázal drak a další balrogové a skřeti v čele s Melkorem. Melkor svou zbraní rozbil další hradbu, která byla opravena. Poté zůstal z celé armády jenom Melkor a vyzval ho na souboj němý Fingolfin, který ho po dlouhém souboji bodl a zemřel. Melkor vyhrál a odtáhl. Poté byl na svačinu Markův rajčatový salát. A následoval družiňák. Ve kterém Ostříži hráli Obludárium. Jeleni stavěli balistu a zbytek si nepamatuju. Na obědě byla dobrá polévka s rýží a masem a sýrem. Po poledňáku bylo KOUPÁNÍ. Ikdyž bylo zataženo, koupali jsme se. Ostříži plavali s vestami a zbytek bez vest. Poté byla příprava na puťák. Zkrátka plánování puťáku. Pro Angrod vypracoval
Lukáš Janík
Trojdeňák roverů a starších skautů
Den X. (11. července 2023)
Vyrazili jsme ze Studence; prošli jsme místem, kde se jako pracovní síla využívaly ženy; vysoký výskyt růžových kamenů; návštěva Penny v Náměšti; kopírování cesty puťáku před 2 lety, přebrodění mělčiny na Oslavě; návštěva bahenní lázně s moskýtos, kousek od toho vodopád; pofel na šutrácích uprostřed řeky a předčítání úryvků z moudrých knih; pojedli jsme karamelovou tyčku (samozřejmě z Penny); sešli jsme k řece z Lamberku, kde jsme si dali pár doušků z rituálního čaje a nadlábli se tortillami.
Den XI. (12. července 2023)
Následující den ráno se Veverák s Adamem Roz. vsadili o to, že pokud Veverák najde jeho prsten zahozený Adamem do řeky, všichni dostaneme zmrzlinu. To znamenalo, že po celé dvě hodiny hledali v temnotě řeky prsten – bohužel bez úspěchu. Značně jim z toho hráblo – glumí syndrom. Během toho se nám vyčistil kotlík. Pobyt u lesního baru, který nepoznal inflaci – limonáda za 13,-; tatranka za 20,-. Chtěli jsme se usadit u řeky na louce, ale přesunuli jsme se do lesíka. Jídelní menu – večeře: tuňák s těstovinami + sugo – Štěpán měl sugovou polévku.
Den XII. (13. července 2023)
Já měl hnačku jako hrom – sugo + těstoviny – moc velká nálož. Brodili jsme se přes řeku, kde Štěpána bodla vosa, na tom samým místě přijeli hasiči, aby uřízli nebezpečnou větev.
Trojdeňák Jelenostříži (Den X. – den XII., 11. – 13. července 2023)
Ráno prvního dne se naše skupina ve složení Já (Vítek), Lukáš, Zdenda, Kaplan, Plaváček, Kryštof, Jožka a Tom vydala do Kojatína na vlak do Studence. Ze Studence jsme jeli vlakem do Třebíče, ve které jsme sledovali holuby, jak si staví hnízdo a poté jsme jeli rychlíkem č. 666 Rožmberk do Veselí nad Lužnicí. Z Veselí nad Lužnicí jsme jeli vlakem do Suchdolu nad Lužnicí. Po cestě vlakem jsme potkali velmi hovorného starého pána, který nám říkal kam a proč jede a vyptával se nás na totéž (naštěstí jsme se ho po chvíli zbavili). V Suchdolu jsme se nakoupili a vyšli jsme směr Třeboň. Minuli jsme zatopený lom a také les úplně plný borůvek, kterých jsme si nasbírali celý Jožkův ešus. Protože nám začala docházet voda, zastavili jsme se v osadě doplnit vodu. V osadě ale asi nebyla pitná voda, a tak jsme dostali 6 litrů balené vody. Před osadou jsme také viděli hrob psa Pürschmanna a jeho pomník. Navečer jsme se utábořili v přístřešku kousek před Třeboní, u kterého byla tabule s pověstí o pekelné bráně a jak jsem chtěl ďábel získat Krčínovu duši. V přístřešku jsme si udělali k večeři tortily a šli jsme spát. Spalo se ovšem velmi špatně, protože na zemi bylo kamení a lavičky byly úzké a navíc bylo horko a STRAŠNĚ štípali komáři.
Ráno druhého dne jsme se přesunuli do nedaleké obce, kterou z poloviny až třetiny tvořil hřebčín a doplnili vodu a uvařili jsme si kaši s borůvkami, které jsme předchozí den nasbírali. Po snídani jsme kolem rybníku Svět došli do Třeboně, ve které jsme viděli krásné náměstí, a nakoupili v Kauflandu. Z Kauflandu jsme šli kolem říčky směr Rožmberk. U říčky jsme si dali oběd, Kryštof pustil na vodu lodičku a Tom začal chtít, abychom dřepovali za toaleťák, když jdeme na velkou. Po obědě jsme šli dál, až jsme došli k Rožmberku, ve kterém jsme se vykoupali. Zjistili jsme, že se Rožmberk strašně pomalu svažuje (místa, kde jsme přestávali dosahovat byla cca 200 m od břehu). Zatímco se někteří koupali, jiní stavěli u břehu hráze a Kryštof vyrobil další lodičku. Po koupání jsme šli dál kolem Rožmberka přes Starou Hlínu do Nové Hlíny, ve které jsme se utábořili v přístřešku na dětském hřišti. Večer jsme si dali rizoto, spočítali puchýře, zahráli si schovku a objevovali fyziku na kolotoči.
Třetí a poslední den jsme se pobalili v Nové Hlíně doplnili vodu a došli jsme zpátky do Třeboně. V Třeboni jsme objevili opět spoustu krásných míst, nakoupili a došli na nádraží. Z nádraží jsme jeli přes Veselí nad Lužnicí do Náměště, ve které jsme potkali Repa a s Repem jsme jeli vlakem do Kojatína. Po příchodu do tábora jsme ještě škrábali s Ježkama brambory a poté se plně věnovali vybalování a regeneraci.
Vít Janík – Víťa
Den XIII. (14. července 2023)
Dne 14. 7. 2023 jsme dělali kroužky – já chodím do kroužku Sportovec. Adam nás učil karate. Bavilo mě to. Koupání – šli jsme se vykoupat voda byla celkem studená. Etapa CTH – stavěli jsme bunkry proti skřetům. V bunkrech jsme přespali. Byla také noční hra, odposlouchávali jsme informace. Konec
Kryštof a Jonáš Zaplatilovi
Den XVI. (17. 7. 2023)
Ráno nás Jirka Culek (táborový) vzbudil a my jsme se vydali na rozcvičky podle svých družin. Poté jsme si všichni uklidili ve stanech. Když jsme se pomodlili, tak jsme se najedli výbornou snídaní a připravili se na nástup. Na nástupu jsme se dozvěděli, že dopoledne se rozdělíme po skupinkách. Ve skupince s Gregem jsme první program hráli baseball, při kterém nás vyučoval Tom Homola a druhou hodinu jsme trénovali fotbal. Po kroužcích byl výborný oběd a polední klid, ve kterém si každý odpočíval, jak chtěl. Po obědě následovala etapa, při které jsme nejdříve předali silmaril králi Doriathu. Vzápětí ho ale zabil trpaslík a silmaril ukořistil. Byl zvolen nový král a začalo městečko, ve kterém jsme si mohli vydělat peníze. Po etapě byla očista mužstva a po skupinkách jsme se osprchovali. Poté byla večerka pro vlčata a já jsem šel s Kryštofem Zaplatilem hrát bang duel. Poté jsem šel spát.
Matěj Kandrnál
Den XIX. (20. 7. 2023)
Dnešní den jsme začli budíčkem a to, že Honza nám zahrál na kytaru písničku IRON MAN. Pak jsme si šli uklidit do stanu a potom byla snídaně a po ní byla olympiáda, kterou řídili Svišti. Po olympiádě byl oběd. Po něm byla zpětná vazba, po které jsme dostali odměny za CTH a pak jsme si rozdělili táborové práce do družinek. Pak byl večerní nástup. A nakonec jsme tento den zakončili bezvadným „závěrečným ohněm“.